Když se řekne léto, jedna z prvních věcí, které se mi vybaví, je voda. Voda v rybnících, v řekách, v jezírcích či v přehradách, u které trávíme horké dny. A protože léto je v plném proudu a počasí k vodě přímo táhne, podělím se teď o pár básniček inspirovaných jejími stálými obyvateli.
Žáby a vodník
Malé žabky u rybníka
kulí oči na vodníka.
Ten však na ně dlouze hledí,
jestlipak ty žáby vědí,
že bát se ho není třeba,
protože je jen ze dřeva.
Štika
V klidné tůňce malé říčky
plavou krásně tři rybičky.
Štika na ně zahlíží,
pomalu se přiblíží.
Když chce ale rybky chytit,
a své bříško jimi sytit,
tu ve světle sluníčka
vidí jenom tři sklíčka.
Labutě a kapříci
Nádherné a vznešené,
z krásného dne nadšené
labutě si ladně plavou,
lehce přitom kývou hlavou.
Tu však jedna nadskočí,
k ostatním se otočí.
Ty už sebou také šijí,
křídly o hladinu bijí.
Většina se ale směje,
copak se to vlastně děje?
Kapříci je potají
hřbetní ploutví lechtají.
Loďka a delfín
Pluje loďka po moři,
tu se delfín vynoří:
Kampak ty to, loďko, míříš,
kterým směrem vlny víříš?
Plachtím si přes moře slané,
přesně tam, kam vítr vane.
Další veselé veršované příběhy, třeba o neobvyklém dobrodružství malých lišáků, najdete v knížce Lišáčci a ranní žerty.