Příběh Adventního kalendáře na dobrou noc

Když se před pár lety u nás doma objevil první adventní kalendář s čokoládou, bylo mi jasné, že tohle je moje velká výzva. Vzpomněla jsem si totiž, jak mi jeden rok maminka vyrobila adventní kalendář z krabiček od sirek. Byl krásný. Krabičky byly polepené barevným papírem a nalepené na kartonové desce ve dvou řadách. Každý šuplíček byl ozdobený obrázky sněhuláků, zvonečků, hvězdiček a dalších zimních motivů. Už si nepamatuji, co všechno bylo uvnitř, ale moc se mi líbilo, že kalendář je jiný než loni, předloni a rok před tím.

Chci originální adventní kalendář pro děti

Vždycky se mi líbily věci originální, nejlépe ručně vyrobené. Každý rok jsem na internetu projížděla spoustu stránek a obdivovala ty krásné doma vyrobené adventní kalendáře s pytlíčky, kapsičkami či malými krabičkami. Všechna ta nádherná aranžmá 24 balíčků, ze kterých předvánoční atmosféra úplně sálala.

Několik let jsem každý listopad řešila, co udělám svým dětem za adventní kalendář já. Jak ho vyrobím, aby mi to nezabralo celý listopad a čím ho naplním, aby nebyl plný sladkostí a zároveň, aby mě ty malé dárečky nestály víc než dárky pod stromeček.

Přiznám se rovnou, že se mi to nikdy nepodařilo dotáhnout do konce a vždycky jsme skončili u čokoládového kalendáře. Až na loňský rok. To jsme objevili kalendář bonbónový…

Nějak se to nedaří

Pravda, náš starší hošíček byl nadšený. Čokoládu stejně moc nemusí a já ho s bonbóny obvykle držím zkrátka. Jeho nadšení však vydrželo jen do doby, než se tvary bonbónů začaly opakovat. Pak teda bonbóny dobrý, ale jinak vlastně nuda. A já jsem se rozhodla, že příští rok to bude už doopravdy jinak a začala přemýšlet, co by v tom mém kalendáři mělo být.

Adventní kalendář na dobrou noc

Za pár dní jsem dostala skvělý nápad. Já ten kalendář prostě napíšu. Na každý den jeden příběh o Vánocích. To by se mi líbilo. A to by mě i bavilo. Přípravu jsem tentokrát nenechávala až na listopad, ale začala jsem hned v lednu. Bylo mi jasné, že víc jak dvacet příběhů o Vánocích člověk za měsíc nevymyslí. Ale dva tři příběhy by se třeba vymyslet daly. A tak kalendář pomalu vznikal. Někdy to šlo rychleji, někdy pomaleji. Jednou jsem příběh napsala hned, jindy mi dal dost práce.

V září byly všechny příběhy na světě. Pár dní po té, co jsem dopsala poslední, se mi zjevil vánoční skřítek! Bylo to zcela nečekaně při nákupu v Tescu. Můj malý hošíček si vybral několik oblečků z výprodeje kolekce Santa Baby a měsíc odmítal nosit cokoli jiného. A tak s námi doma bydlel ten nejroztomilejší vánoční skřítek, jakého jsem si kdy dokázala představit. Pak si chlapeček jednoho dne oblékl mikinu s obrázkem autíčka a skřítek zmizel.

Hotový kalendář mi však zůstal a úspěšně prošel prvním kolem čtení u několika přátel a jejich dětí. Během následujícího měsíce se dočkal nádherného grafického ztvárnění od mého milého muže.

V posledních dvou týdnech si našel cestu do více než tisíce domovů a já mám obrovskou radost. Z kalendáře, z toho, že se mi podařilo obstát v jedné z výzev, které mi dávaly smysl a hlavně z toho, že byl kalendář přijat s tak široce otevřenou náručí.